Otec

6. srpna 2010 v 11:39 | Nanni |  Srdeční záležitost
Dneska se mi zdálo o Jeremym :))). Vskutku to teda nebylo v tom smyslu, jakej bych ráda :D, ale o to to bylo realističtější, protože on už si léta holt nevrátí :D :)).
Zdálo se mi, že s námi několik dní žije... Normálně nám vařil, šikovnej :D, byly jsme s matkou i u něj v bytě (kdoví, jestli nějakej takovej má, když bydlí na hradě :D), vozil nás svojí károu (z nějakýho důvodu to byl kabriolet - u něj bych tipla, že to bude elegantnější a konzervativnější věcička, ale nevadí, stejně jsem se v něm producírovala :D). Moc jsem se s ním nebavila (nejsem poblázněná fanynka), tak nějak jsem ho spíš jen z dálky pozorovala. Jako absurd jsme jezdili okolo plakátu, kde byl prakticky nahatej, a producíroval oholenej zadek :D:D, vážně nevím proč :D.
Ke konci nějak vybuchl svůli svý dceři (kterou nemá), že se chová strašně, neposlouchá, že jí ubližujou a tak, a pak vzal Gabriela (netuším, jak se tam ocitl :D) a praštil s ním o zeď, snad jako ukázku :D. Tudíž až na bod, že je starej, šikovnej a charismatickej, tam vlastně nebylo realistický skoro nic, páč on by jen tak někoho nenapadl, dceru nemá, má šťastnou rodinu, takže by asi nebydlel u dvou divnejch ženskejch :D, rozhodně by nefotil reklamu na oholenej zadek (mimochodem, postava chlapa na tom plakátě mu neodpovídala :D), nejezdil by ve žlutým kabrioletu, nebydlel by sám v nějakým bytě a rozhodně by na někoho jen tak zničehonic nezaútočil...
Teď už si neuvědomuju, jestli jsem v tom snu jen nepokračovala v polobdění, ale nakonec jsem k němu přišla a konejšivě ho poplácala po paži. Svěřil se, že je mu fakt líto ta dcera, a že já jsem tak dospělá a báječná, jak mě rodiče vlastně vychovali a co udělal ve výchově špatně on. Já poznamenala, že jsem nikdy otce neměla, a on mě s tím svým účastným výrazem objal :).
Byl to krásnej sen... Jako kdybych ho vážně znala :).
Jo a předtím se mi zdál ještě jinej sen, protentokrát s Lileas :D. Matně si pamatuju nějaký aféry s kupováním rohlíků v bistru (u toho snad ani nebyla) a pak, když jsme přišly do nějakýho dalšího, bylo to takový temný a děsivý, že nás varovali, že si pro nás teď přijde nějakej majitel (mám dojem, že to byl nějakej zlej duch, nebo cosi, prostě jak námět k hororu :D) a že venku bychom neutekly, ale uvnitř se možná schováme, když si najdeme místo, kam se zrovna nepodívá. "Uvnitř" to byl obrovskej starobylej barák, ačkoli pokoje měl dost malý, a my jsme se schovaly ve dvou malejch pokojíčcích spojenejch dveřním otvorem bez dveří, byly v jemně modrý, postele byly vysoký a naducaný a všude byly koberečky. Tak jsme si snad potichu lehly, nebo co, prostě jsme byly jak pěny a s tlukoucím srdcem čekaly, kdy přijde. Pak si nějak pamatuju, že Lily někam zmizla, ale zase se vrátila, a já jak jsem se přesunula po břiše do jejího pokoje, jsem zvláštním oknem viděla, jak se za ním něco pohybuje ve stínech břečťanu... pak se to na mě kouklo a mně došlo, co to je - byl to ten divnej přízračnej chlap, tmavej, se šílenýma očima a v renesančním úboru :D. Teďka cejtím docela hrůzu, když si na to vzpomínám, ale ona to vlastně ani noční můra nebyla... Nikdo pro nás nepřišel, nic se nestalo, prakticky nic jsme neviděly a já z toho nemám nijak zlej pocit :D.
No, dneska prostě byla noc snů... Už dlouho se mi žádnej nezdál :). Teda žádnej, o němž bych věděla :D. Ty popisy vejš musej bejt kvalitně chaotický, ale uvědomte si, že sny bejvaj ještě horší :D...
Za ten sen s Jeremym jsem vděčná :). Uvědomila jsem si, že by mi vážně úplně stačilo, kdyby mi nahradil otce :). Byl by vlastně jako Jura - solidní a bezpečná půda ve vířícím světě pokroucenejch halucinací. Jak jsem si zase vzpomněla na to, že dcera obvykle hledá partnera, jako byl její otec, uvědomuju si, že já hledám chlapa, jako byl Jura, protože on mi byl jediným otcem... A když mi řekl, že mě taky měl vždycky rád, byla jsem štěstím bez sebe, že nejsem jenom naivní bezmocná holka, která hledá oporu tam, kde ji nemá... :)) On je můj idol - a jsem přesvědčená, že Jeremy má podobný duševní kvality jako on. Já to prostě cejtím... :)
No bože, dost keců :D. Psychologický, rodinný a milostný záležitosti asi nejsou to, co bych tu měla rozmazávat...
Dneska asi nebudu nic dělat :). Skvěle jsem se vyspala, ale venku je zatažíno a šero a mně jako by se chtělo spát dál (a snít :D)... Musím dočíst Lolitu. Na každým odstavci to musím odložit, abych se oklepala z depky, kterou to na mě vrhá, ale dočíst to chci... Nabokov je (byl?) slovní génius a způsob, jakým Lolitu napsal, zdaleka převažuje nad zapředsudkovaným a omezeným pohledem na Humbertův a Loin příběh... Je to prostě krásný, ať si kdo říká, co chce... Chtěla bych umět takhle psát.
 


Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 6. srpna 2010 v 11:42 | Reagovat

Moc pekný blog! :-)

2 Maty Maty | Web | 6. srpna 2010 v 11:42 | Reagovat

Ahoj!
Chtěl bych tě pozvat na můj blog, kde prodávám vlastnoručně vyrobené šperky a ostatní doplňky! Budu rád, když si něco vybereš! :)

3 Nanni Nanni | Web | 6. srpna 2010 v 11:45 | Reagovat

[1]: Díky :-)

[2]: No, podívám se, to může být zajímavé :-)

4 Algernon van Hadarak Algernon van Hadarak | E-mail | Web | 7. srpna 2010 v 18:19 | Reagovat

No jo, holt sny. 8-) Bych ti mohl vykládat... :-D Však četla si tu moji "omluvenku", co je zakončená sebevraždou? Tam sem jeden docela detailně popsal... A je pár dalších, které raději moc prozrazovat nebudu... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

..........................................................................................................

Stylový design s osobním přístupem - Lostris.net
Objednejte si ještě dnes!

...............................................................................

Milovnice koček.Sarkasmus dělá můj den.Můj názor nebude vždycky stejný jako tvůj. SMIŘ SE S TÍM..Internet mě udržuje vzhůru.Ráda zpívám, když nikdo neposloucháIrsko je můj sladký domov.Hloupost by měla bolet.Miluju déšť.Je v pořádku být sama.Fandím Evropanům