Ilelebet

29. července 2010 v 11:03 | Nanni |  Nadšení
Výborně, tak se mi zase podařilo se dostat zpátky na dosaženou duchovní úroveň :D.
Kniha Miluj svůj život je ještě lepší než Tajemství, protože popisuje i důvody proč jste tam, kde jste nikdy být nechtěli, proč se vám nedaří, proč jste pořád sami, proč se topíte v dluzích, proč jste nemocní atd. Je to perfektní. Jsou tam i ty terapie, které autorka využívá k léčbě svých zákazníků-pacientů. Je to prostě osvobozující: Život je snadný, peníze se na vás sypou na každém rohu, všichni vás zbožňují, jste dokonale fit a děláte přesně jen to, co dělat chcete. Neláká vás ta představa?
Vždycky jsem věděla, že chci žít šťastně. Jen to bylo tak nějak zablokováno vlivem okolí. Už jsem se přiměla odpustit všem, co mi kdy napovídali a provedli, protože na tom byli kdysi stejně jako tehdy já. Zaslouží si spíš slitování a pomoc, než výčitky.
Ty negace původních myšlenek jsou ohromně užitečné. Na radu autorky knihy jsem si opravdu sepsala to, co mi kdy kdo navykládal a čím mi kdy zkazil život. Bylo to dost otřesný, vzedmula se ve mně vlna vzteku a lítosti. Ale pak jsem to prostě obrátila. V knize jsou příklady, na který jsem dosud nepřišla - a zjistila jsem, že i to mě trápilo.
Typu:
Nikdo mě nevidí a neslyší, všimnou si mě jako poslední, nepočítají se mnou, neváží si mě.
Nikdy nemáme dost, peníze nerostou na stromech, bez práce nejsou koláče, bohatí kradou.
Manželství vždycky ztroskotá, vztahy jsou plné hádek a násilí, všichni se pomlouvají, nenávidí, závidí si, dělají si naschvály, ponížují se.
Nikdy ze mě nic nebude, nic neumím, nedokážu to, jsem ošklivá a zkažená, nikdy se nebudu nikomu líbit.
Proč myslíte, že tak pěkná holka jako já (to říkám z čistého uznání vlastní osoby - ačkoli proč se za to omlouvat? :D) je ještě furt sama? Proč myslíte, že furt nemám to, co chci? Proč nemám moc přátel (a ti, co mám, mají podobné problémy, takže si rozumíme), proč se neoblékám tak, jak se mi to líbí, proč každý víkend nejezdím na výlet, proč nežiju v domě, jaký si přeju, proč mě furt něco bolí a neustále marodím, proč nevymetám všechny dostupné plesy, proč nemám tanečního partnera, proč nemám ani ty taneční boty, proč, proč, proč... To je všechno tím, že věřím tomu, že si to nezasloužím, že toho nejsem schopná...
Není to pravda. Je to pravda jen proto, že tomu věřím. Jakmile uvěřím opaku, bude pravdou opak. Je to dokonale jednoduchý. A rozhodně pravdivý - pamatujete na ty moje krásný depeš boty na podpatečku? Uvěřila jsem tomu, že už jsou moje (bylo to takový uvěřitelný, stály tisícovku, to jsme si za kožený boty ještě dovolit mohli, chápete), měla jsem je na nohou, když jsem usínala, mluvila jsem o nich jako o "mých botách" a co se stalo? Byly v obchodě dvoje, jedny v mojí velikosti a ještě k tomu slevněné! :D Prostě nádhera!
Vždyť i na pokračovačky v tanečních jsem šla jen z boží vůle :D... Nějak se na to prostě prachy našly :). A tak se to dá udělat se vším...
Teď vím, že můj taneční partner bude jednoduše perfektní, protože si ho zasloužím a věřím, že v pravý čas se udýchaně dostaví :D.
Fajn, tak si to přeberte... :)
 


Komentáře

1 Lileas Lileas | Web | 29. července 2010 v 11:49 | Reagovat

Tak si připadám jako na tenoučkém vlákně, po kterém kráčím, na jedné straně je tvůj výklad, na druhé moje přesvědčení, že štěstí je o to krásnější, když je ho málo, protože si ho člověk dokáže vážit. Zas kdyby byl člověk jen šťastný, nakonec by už ani nevěděl, že šťastný je, jeho štěstí by se vytratilo. Tím ovšem nemyslím, že se máme v jednom kuse topit v depresích. Má ho být.. tak akorát.. :)

2 Lileas Lileas | Web | 29. července 2010 v 12:13 | Reagovat

Btw, můžu se stavit?

3 Nanni Nanni | Web | 29. července 2010 v 13:21 | Reagovat

[1]: Jasně, no, měla by v tom být nějaká rovnováha - ale zase na druhou stranu to tak bejt nemusí a jen jsi o tom přesvědčená :-) Záleží na tobě, jak se rozhodneš... Do toho tě nikdo nesmí tlačit, na změny musí bejt člověk připravenej... Ale na mě už dávno působily všemožný vlivy, který mě vedly právě k tomuhle všemu... A já věřím, že je to správně :-)
Nemusíš se přece bát být šťastná - podle mě je scestný bát se krásnejch věcí. Mám z tebe dojem, že se bojíš, že se to jednou zase pokazí... A bude to tvoje realita, dokud tomu věříš.

4 Lileas Lileas | Web | 29. července 2010 v 19:31 | Reagovat

[3]: Já jsem přesvědčená o tom, co jsem psala :) aby štěstí neztratilo svůj význam..
O tom bání se.. Máš recht, protože u mě před rokem platilo, že když jsem najednou byla šťastná, po chvilce to přešlo do úplného dna, protože jsem si uvědomila, že šťastná jsem.. Zní to hloupě, ale stalo se mi to vloni několikrát. Třeba na Skotských hrách, jsem tam seděla pod krásnými stromy, pozorovala obláčky a poslouchala nádhernou hudbu. A jak jsem koukal vzhůru, najednou mě něco přepadlo, i když jsem přdtím byla vážně tak hezky šťastná.. No a skončilo to tím, že jsem se rozbrečela.. Všechno hnusný se mi vybavilo, vrátily ošklivé vzpomínky.. Pak jsem se bála být šťastná.. Ale od nějaké chvíle jsem na to zapomněla a už jsem ten pocit nezažila (klepu na dřevo).. Je to něco, s čím nějak nemůžeš nic udělat, nemůžeš to ty sama ovlivnit, protože někdo jiný v tobě ti to dělá, vyžívá se v tom, jak ty sama v tom čistém jádru trpíš.. trošku jako schizofrenie.. :D Ale v poslední době bývám šťastná po chvilkách - třeba z něčeho pro radost, co si koupím, z kytiček, co mi rozkvetou na balkoně, z toho, že se na chvilku dostanu odsud a vidím třeba obilné pole a modré nebe nad ním.. A to je taková příjemná radost, která přejde pak do normálního stavu.. Teďka tak moc hluboko ke dnu nepadám - asi že není zima.. Akorát mi vadí, že vždycky, když sednu do dopravního prostředku (může to být třeba i vlak), udělá se mi hrozně zle - a doprovází mě to skoro celou cestu.. S tím potřebuju vážně něco udělat..

5 Nanni Nanni | Web | 29. července 2010 v 21:18 | Reagovat

[4]: Každej má svoje priority a měřítka :-) Já se teda za štěstím rozhodně vydám 8-)

Jj, právě o tom jsem mluvila, vzpomněla jsem si, jaks mi to tehdá říkala... Je dobře, že je to lepší :-).
S tím cestováním se to spraví... Časem.

6 Lileas Lileas | Web | 30. července 2010 v 9:18 | Reagovat

[5]: No já se vlastně taky vydávám za takovým malým štěstím.. Ale vím, že to přinese i spoustu problémů.. Zato ty hezký okamžiky budou krásnou odměnou.. asi tak.. nebo já už vážně nevím.. :D

Lepší asi proto, že jsem dlouho nebyla tak nějak.. dokonale šťastná.. úplně mega.. :D opět - nevím..
Jo, to doufám.. za čtvrt hodiny mám vyrazit na vlakáč, už od včerejšího večera mi je z toho zle.. Dvě hodiny ve vlaku, chápeš?

7 Lileas Lileas | Web | 30. července 2010 v 9:19 | Reagovat

Btw, rozkošná změna.. :) z ďáblíka do sladkosti.. :D

8 Nanni Nanni | Web | 30. července 2010 v 13:01 | Reagovat

[6]: Však jo :-)
No, tak to není zase tak super... Já byla naposledy megasuper šťastná předevčírem, když zavolal strejda - ale bohužel blbý spojení. A ještě šťastnější jsem byla tehdá, když volal Jura :-D
Tak to vydrž, hele... Dvě hodiny, to je dost...

[7]: Dííky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

..........................................................................................................

Stylový design s osobním přístupem - Lostris.net
Objednejte si ještě dnes!

...............................................................................

Milovnice koček.Sarkasmus dělá můj den.Můj názor nebude vždycky stejný jako tvůj. SMIŘ SE S TÍM..Internet mě udržuje vzhůru.Ráda zpívám, když nikdo neposloucháIrsko je můj sladký domov.Hloupost by měla bolet.Miluju déšť.Je v pořádku být sama.Fandím Evropanům